NELÉČIT?

„Kápézetka“ pacienta s „rýmičkou“: Jak zůstat v zimě zdravý? Je nutné všechno léčit? Jak přežít virózu a ještě posílit imunitu. Návrat k léku, kterým se nelze předávkovat

31. 10. 2015

ERIKA MAGDALENA PEPRNÁ shrnuje základní, jednoduché postupy, které nám mohou pomoci udržet si i v zimě zdraví, nebo alespoň vyléčit se ze všudypřítomných viróz, aniž při tom dotujeme farmaceutického molocha

Zdá se, že sotva se po horkém létě alespoň mírně podzimně ochladilo, drtivá většina populace ulehla do postelí. Nikoli k zimnímu spánku – ačkoli by se to nabízelo, a možná, jak uvidíme, by to bylo zdaleka ještě to nejméně škodlivé. Řeč je samozřejmě o „chřipkách“, tedy klasických podzimních a zimních virózách. Řada lidí tápe v tom, co by měli v těchto chvílích vlastně dělat – a tak nakonec, protože týden v posteli pro ně bohužel nepřichází v úvahu, se „nadopují“ komerčními jedy z lékárny.

Léčit? Neléčit!

Jenže to je krátkodechá strategie: „pomůže“ aktuálně pouze potlačením příznaků, kterými tělo ve skutečnosti volá o pomoc. Organismus se ale významně oslabí. Dokud máme dostatečnou zásobu energie, podobné „utloukací“ fígle mohou fungovat. Pak energie dojde – a následuje nemoc. Někdy chronická, často těžká. A to nemluvíme o případech, jako byl pán, který se letos v létě tak předávkoval paracetamolem, že mu jen čirou milostí Boží zachránili lékaři život.

pp

Přitom receptů na to, jak zvládnout „chřipku“ přirozeně a své zdraví přitom do budoucna neohrozit, ale naopak posílit, je spousta. A to je možná ten problém: jak se v nich vyznat? Pak lze teprve zahájit „léčbu“.

První věc bude znít trochu paradoxně: nejdůležitější je neléčit. Virózu totiž vlastně nejde „vyléčit“, jde ji pouze lépe či hůře „přežít“. To bychom měli mít jako základní pravidlo vždycky na mysli. Jak říkávalo přísloví, které banálně pouze zní: léčená chřipka trvá týden a neléčená sedm dní. Důvod je jednoduchý: viróza není případ, kdy naše tělo „napadl zlý a zákeřný virus“, který nás chce zabít či „uzemnit“ – jeho přítomnost je až důsledkem našich vlastních činů. Pokud už si naše tělo „zavolalo“ na pomoc nějakého toho vira, nezbývá nám v podstatě nic jiného, než se sklonit před jeho moudrostí. Toho těla samozřejmě.

Babské rady nade vše

Proč tedy vůbec článek na toto téma? Protože organismu lze v očistném procesu (ničím jiným virózy v drtivé většině případů nejsou) buď pomoci, nebo zabránit. To druhé je obvyklejší a děje se různými způsoby: například léky na snižování horečky, proti bolesti, rýmě a dalším příznakům. Je však o nich třeba vědět, že zatěžují játra a navíc berou tělu možnost dostat škodliviny ven a regulovat své vlastní prostředí.

„Vyléčení“ lze ovšem také docílit různě a na různé úrovni. A často dokonce i jinými metodami než týdnem v posteli. Pokud na vás takzvaně leze chřipka a cítíte se pod psa, především tělu musíte dodat dostatek základních stavebních kamenů imunity: vitamínů C a D, které bychom ostatně měli pokud možno užívat dlouhodobě.

Čtěte ZDE: Britští vědci uznali: očkování nefunguje. Mladá lékařka našla důkazy. Odpůrkyně vakcín je českou Lékařkou roku. Ničivý stroj farmabyznysu jede vesele dál

K zotavení samozřejmě mohou pomoci i specializované bylinné preparáty, třeba ty tradiční čínské, nebo správně zvolený tzv. akutní homeopatický lék. Než nasadíme podobnou „těžkou artilerii“, neměli bychom ale zapomínat na recepty mnohem jednodušší a „domáčtější“, jaké používaly naše babičky. Třeba cibulový čaj se zázvorem a medem – nebo obyčejnou horkou vodu. Ta je naprosto zásadní pro zdraví kdykoli, a v zimě zvláště: pokud vás přemohla viróza, potřebujete se především zavodnit, zahřát – a odpočívat.

Co dělat, když nejde “stonat”?

Co ale dělat, když s lipovým či cibulovým “thé” prostě objektivně nemáme šanci zalézt do postele? Další na řadě je „desinfekce“ a podpora bylinami a dalšími nástroji, které organismu pomohou zbavit se pemnožených virů (a s nimi čehokoli, co potřebujeme dostat pryč). Úžasná bylinka na zimu je echinacea, ale ani ta většině lidí nepomáhá dlouhodobě, zvláště pokud se bere často. Extrémně se osvědčuje kombinace esenciálních olejů z rostlin. Skvělí jsou Thieves, nebo Exodus II od americké firmy Young Living, které obé působí extrémně desinfekčně, což ale zdaleka není jejich jediná dobrá vlastnost – vice o tom později.

Tolik tedy v kostce návod na úspěšné přežití jakékoli „rýmičky“ – který ale není úplný. Co mu schází? K tomu, abychom si na tuto otázku odpověděli, musíme především odpovědět na jinou: proč ke mně nemoc vlastně přišla? To je individuální, ale můžeme najít několik společných jmenovatelů: obvykle nenaslouchání vlastnímu „člověku“. Což bývá problém chronický. Přitom jeho odhalení je ve skutečnosti prajednoduchá záležitost a pokud jej skutečně aplikujeme, pomůže nám jak k vyléčení, tak k lepšímu celkovému zdraví.

Jedy v krásných obalech

Někteří stoupenci zdravého životního stylu poněkud mechanicky opakují mantru „jsme to, co jíme“. To je samozřejmě nesmysl a úzkostlivé hlídání všeho, co vložíme do úst, známkou zdraví zrovna není. Nicméně je potřeba si připomínat důležitou věc: zdraví naší „krajiny břišní“ je naprosto zásadní pro imunitu i duševní pohodu (koneckonců naše bříška obsahují stejně nervových buněk, jako mícha).

Čtěte ZDE: Tajemné poselství svaté Hildegardy: Recept na chřipku i na zlomené srdce. Moderní žena ze středověku nebyla jen bylinářka. Inspirace pro těžké časy, které jsou před námi

A není dobré zapomínat, že žijeme v „době jedové“, v prostředí natolik toxickém, že by si to většina našich prababiček a pradědečků nedokázala ani představit (natož jej přežít). Nemluvě o tom, že narozdíl od nich je navíc většina z nás od malička vystavena „dobrodiním“ typu povinného očkování.

Pokud tedy nejsme při vší snaze zdraví, je třeba se pokusit snížit zátěž, které je tělo vystaveno: virózy často souvisejí s intoxikací ledvin a jater, které už zkrátka nedokáží ustát všechno, co do sebe „cpeme“ (či necháme si cpát).

Čím začít? Nejlépe „banalitami“. Že by děti ani dospělí neměli konzumovat bílý (především řepný) cukr jinak než výjimečně, je téměř samozřejmostí. Jak už jsme na Protiproudu mnohokrát vysvětlovali, rafinovaný cukr je v podstatě jed. Pokud onemocníme, měli bychom proto všechny sladkosti okamžitě vynechat a zkoumat (pokud to pod vahou cukrového „absťáku“ lze), zda se náhodou naše tělo necítí lépe. Pokud děti (či vaše tělo) příliš „otravují“ touhou po sladkém, nejlepší je dát jim kustovnici nebo pár vlašských oříšků či mandlí – to vše báječně podporuje ledviny a na rozdíl od cukru to tělo nezatíží.

Menší samozřejmostí jsou mléčné výrobky: mnoho dětí i dospělých má návyk na svůj ranní jogurt (obvykle navíc ten „průmyslový“, takzvaně ovocný, doslazený), aniž tuší, že si tím navzdory všem reklamám tvrdícím opak pomalu podkopává zdravé zažívání a imunitu. Prospěšné bakterie samozřejmě tělo potřebuje, lépe je ale při jakémkoli oslabení mléko i mléčné výrobky okamžitě vynechat a tělu „hodné bakterie“ dodávat buď v tabletách, nebo z jiných kysaných výrobků. Naše babičky věděly, proč byla každou zimu doma bečka kysaného zelí (přestože třeba pan farář Ferda jej moc neobdivoval)!

Zima třídí a vyhazuje to, co už k nám nepatří. A protože je časem, kdy se obracíme do sebe, je nutně také časem, kdy se obracíme k posvátnu.

V každém případě však dělá tělu mnohem lepší službu, než (všemi námi milované) tropické ovoce – to bychom, například podle tradiční čínské medicíny, ale i některých lidových léčitelů českých (včetně zmíněného pátera Ferdy), neměli jíst pokud možno vůbec. A když už, pak určitě ne v zimě, protože organismus velmi razantně ochlazuje. Ne přeneseně, ale doslova. Zkuste si dát v zimě mandarinku a pokud se soustředíte, ucítíte, co dělá s vaším žaludkem…

Pro dospělé pak existují ještě další „lapače“ typu kávy a alkoholu – ani jedno samozřejmě nedělá ledvinám a játrům příliš dobře. Zdraví lidé si je občas určitě mohou dovolit – ale víme, jak je ono „občas“ relativní.

Lék bez vedlejších účinků

V zimě je tma a ne nadarmo ji některá zvířata raději celou prospí: je to období přirozeně určené ke stahování se do sebe, nabírání a uchovávání zásob energie. To neznamená, že bychom všichni měli povinně absolvovat medvědí zimní spánek – jen to, že je k sobě máme být citlivější než obyčejně.

A pokud se nacházíme v situaci, kdy nelze spát tolik, kolik bychom chtěli? Pak je potřeba ještě více, než kdy jindy posilovat ledviny. K tomu nám mohou pomoci jídla (třeba silné vývary), byliny (české, nebo čínské) a samozřejmě: koření.

Čtěte ZDE: Epidemie nového typu: „Tichý zabiják“ je jen v našich hlavách. Jak léčit civilizační onemocnění? Je to snadné i těžké současně.Slavná vědkyně: Lékaři nemají na léčbu cukrovky čas. Vezměme si své zdraví zpět!

To nám totiž, jak už jsme také na Protiproudu zdůrazňovali, pomáhá spojit se s vlastními kořeny – s tím, kdo opravdu jsme. Zima totiž třídí a vyhazuje to, co už k nám nepatří. A protože je časem, kdy se obracíme do sebe, je nutně také časem, kdy se obracíme k posvátnu.

To je také podle mého skromného názoru jeden z důvodů, proč jsou tak úspěšné zmiňované esenciální oleje. Thieves, tedy Zloději, je směs olejů především z koření. Exodus zase obsahuje oleje, považované za posvátné už v době Starého zákona.

Olejíčky jsou sice opravdu skvělé, ale neudělají práci zcela za nás. Chceme-li tedy zůstat v zimě zdraví, je především více než kdy jindy třeba trocha „usebrání“: více ponoru do sebe, více klidu a ticha. Těm šťastnějším mezi námi, kteří vědí, o čem je řeč, k tomu pomůže na prvním místě modlitba. Nejenže „nestojí nic“ – a není známo, že by po jejím nadužívání někdo skončil na jednotce intenzívní péče – ale především míří ke zdraví tak komplexnímu, že o něm jakákoliv pozemská medicína ani nesní.

MŮJ NÁZOR:

Ne že bych souhlasil doslova, ale s tím závěrem stoprocentně.