Je zlo vítěz?

Proč se nám všem jeví zlo jako vítěz? Část prvá

 

 proc-se-nam-vsem-jevi-zlo-jako-vitez-cast-prva

Dobrý den přátelé a čtenáři CFP. Jedna paní, se kterou jsem se nedávno poznal a které tímto děkuji, že jsem mohl tento článek napsat, mi položila, ve vztahu k předchozímu článku (Je Bůh, ten, kdo stvořil zlo?http://czechfreepress.cz/vlastimil-suchy/je-buh-ten-kdo-stvoril-zlo.html), otázku:

„ Proč se neudrželo dobro, láska i Bůh?“

Zde je pro ni i pro Vás moje odpověď, která je pro mne a opět jen z mého úhlu pohledu, naprosto jednoduchá. Ovšem realizace změny je pro nás všechny hodně složitá. Protože představuje a požaduje osobní přispění každého jednoho z nás, což nakonec zjistíme a mnozí z Vás už zjistili.

Dnes jsem byl nucen rozdělit článek na dvě části. Protože když jsem dopsal odpověď, tak jsem zjistil, že mi neuvěřitelně ujala ruka a já napsal asi nejdelší článek, co jsem kdy vytvořil. Takže se nyní tak trochu omlouvám za to, že vás na dvakrát zdržím. Ale věřím, že pochopíte, že vše bylo nutností, aby bylo zlo z mého pohledu snad dokonale popsáno a odhaleno. Jak funguje, co nám způsobuje a jak z toho všeho kolotočování v cyklech vzestupů a pádu ven. Takže…

Proč má prozatím stále zlo navrch a stále se snaží zatlačit světlo do kouta, kde po něm plive?

Vše najdeme v pohádkách. Cesta do pekla je ta jednodušší a kratší. Ta k princezně, chcete-li k Bohu a Světlu, je náročnější. Jsou na ní mnohá úskalí. Testy, zda si hloupý (kdy hloupý je spíše slušný a poctivý) Honza dokáže poradit s nástrahami tmy – zla. To je v dnešní době například: Korupce, haldy peněz, zlata, lži, veřejné zlodějiny, devastace přírody a drancováním jejich pokladů, závist, zlost, pohrdání tím slabším, falešnou jistotou, přetvářkou, nezodpovědností, zadlužování našich dětí i těch, co přijdou po nich atd. a atd. Každý si může dosadit tisíce jiných slov, které definují tak či onak projevené zlo.

Žít v klidu, míru a souladu se Světelnou Harmonií je v dnešní době pro kohokoliv z nás nesmírně složité a na druhou stranu, tak naprosto neuvěřitelně jednoduché. Jednoduché v tom, že stačí jen přitakat Životu, Světlu. Jít a dodržovat zákon, jenž je v nás od našeho narození. Neměnný a nezpochybnitelný.

Tím zákonem je Etika. Naše vnitřní Světlo. Nám i hloupému, ale vnitřně čistému Honzovi, ukazuje ve tmě světa skutečnou a správnou cestu. Člověk, ji musí (musí je špatné slovo) přijmout za svou. Být s ní ztotožněn stejně jako Honza. Být s ní zajedno a jedno. Pak je princezna odměnou.

Jsme-li tedy v harmonii a jednotě se sebou samotným, jsme v harmonii i s Tím, co je Základem všeho. Ale pokud ne, rychle to poznáme.

A jak?

Nemoc. Je to dokonalé znamení a ukazatel, jak na tom jsme. Nemoc o nás vypoví vše. Čím více nemoci, tím více tmy v nás je. Tím více si ubližujeme a jdeme proti sobě a přirozenosti v nás, naší vnitřní harmonii, zdraví.

Jakákoliv odchylka od harmonie se projeví na těle v podobě nemoci. Bohužel. Odmítáme si to přiznat. Okolím, systémem a kolohnáty, co tmu reprezentují, jsme v této lži stále utvrzováni a drženi.

Proto chodíme za lékaři, kterým jsme se naučili věřit více, něž sami sobě a světlu, co je v nás. Zbavujeme se tím vlastní zodpovědnosti za vše, co ve svém životě děláme špatně.

Disharmonie s Etikou a tím co je nám vnucováno jako pravda a fakt, se transparentně skrze naše nemocná těla veřejně projevujeme.

Mnohdy vše dlouho skrýváme a lžeme sami sobě i svému okolí, že jsme v pořádku. I já. Co už, jsem taky jen člověk… (Hezké a vžité alibi, že?)

Pro nás pro všechny je naprosto jednoduché a možné Etiku porušit. Jak jsem psal už několikrát. Je to dáno tím, že máme svobodu v rozhodování i konání a zároveň i tím, že si myslíme, že nás naše tmavé činy nikdy nedostihnou.

Ano, v přímém přenosu to vidíme dnes a denně. Můžeme dělat vše, co se nám zlíbí. Můžeme zabíjet, vraždit, znásilňovat sebe, souseda, rodinné příslušníky i jiné národy. Vše můžeme. A můžeme si to dovolit jen proto, že jsme zapomenuli, kým doopravdy jsme.

Tím, co děláme v rozporu s Etikou, naprosto jasně ukazujeme, že jsme přijali systémovou krátkozrakou hru na tmu. Přijali jsme tmu a tmou jsme se i stali. Taháme do ní naše děti a co hůř, i děti jejich dětí. Je to depresivní. Že? Ale nevěšme hlavy.

I když je cílem tmy, abychom baštili prášky, byli v depresích a utápěli se ve smutku, strachu a disharmoniích, nemá proti světlu šanci. A proč?

Je to díky pojistce – Etice, která je dnes (podívejte se kolem sebe) tmou stále více a více zavržení hodná a opovrhovaná. To díky ní se nám vkrádají do života pochyby. Zprvu pozvolna, ale později s o to větší razancí a silou v projevené nemoci. Jak jednotlivců, států, národů, ale i v nemoci této planety, kterou tak svobodně a bez skrupulí plundrujeme a devastujeme.

Vždyť i současné Německo (Francie – Kaddáfí a o USA škoda mluvit) si nese jen následek svého neetického chování. Zlikvidovalo milióny židů a cikánů a zároveň i jiných, pro Hitlerovu sebranku, nepohodlných lidí. Německo bylo a jak je vidět i je nemocné. Nikdo to neviděl a nechtěl vidět. Hitler a jeho neetické chování je minulosti vyrostlý vřed na těle Německa. Nyní jen praskl. Musel prasknout.

Německo (Francie a spol.) nyní bude muset projít ozdravným procesem, nemocí – rakovinou, co jej bude rozežírat zevnitř. Aby jako stát a jeho jednotlivé entity – lidé – pochopili, kudy vede cesta ven z pekla, co jim předci připravili a zároveň, co si sami současnou podporou zla a tmy (paktováním se s kolohnáty) přivodili porušováním Zákona – Etiky -, co je v nás a tím pádem i v národech a státech od jejich vzniku – narození.

Nyní již tedy víme, proč se zlo drží u moci a jaké jsou jeho cíle. Ale jak a jakými prostředky se u ní snaží udržet? To je nám prozatím cizí.

Zkusme tedy se podívat, jak se tma drží u moci. Jakým způsobem nahrazuje světlo v nás. Světlo, kterým jsme a kterým jsme byli a vždy budeme. Ale jak jsem napsal, s notným přispěním a manipulací tmy-zla, jsme na to, kdo jsme, zapomenuli.

Pro začátek stačí, když si položíme opět jen jednoduché otázky.

Co se děje po narození dítěte?

Rodí se do radosti, štěstí, harmonie, klidu a míru?

Je s ním dobře zacházeno anebo jen „bezohledně“ manipulováno?

Co vše je s ním děláno, než se dostane zpět do klidu, bezpečí a Světla své matky, kdy jej k sobě přitulí, nakrmí a políbí polibkem neskonalé milosti, laskavosti a lásky?

Myslíte si, že to, co se dítětem a proti jeho přirozenosti děje, na něm nic nezanechá?

Chyba lávky…

Anebo se podívejte na to, jaký je přístup tmy k matce, jako nositelce života.

Kdo s ní zachází jako s bohyní?

Kdo z mužů ji bere jako sobě rovnu?

Kdo jí podporuje a nosí ji, a to nejen v těhotenství, na rukou?

Kdo ji ponechá v dostatku, klidu, harmonii a bez strachu o sebe a o své dítě, „nového Boha“, když společně s mužem počne?

Kdo jí i tomu nově příchozímu připraví naprostý dostatek, klid a mír?

Kdo jim od srdce a s naprostou nezištností připraví neuvěřitelně bohatý, plodný a bezbřehý ostrov jistoty, kdy pro ně vše bude v pořádku a kdy nic, na 100% nic, tuto jistotu a nakonec i důvěru ve své rodiče a své okolí nemůže pokazit?

A nyní otázka poslední…

Může se narodit plnohodnotné a sebevědomé dítě, když odpovědi na výše položené otázky jsou polovičaté anebo přímo záporné? Sami už odpověď znáte.

Ale pokračujme dál. Vraťme se ještě o kousek zpět v čase. Podívejme se na početí z jiného úhlu pohledu, než jej známe dnes.

Co by se stalo, kdyby rodiče naprosto sebevědomě přistupovat k tomu, že budou sami sebevědomými tvůrci Nového Života? Kdyby ty tisíce spermií a jedno vajíčko přijaly vědomí svých tvůrců. Jaké by pak bylo jejich základní nastavení? Bylo by ve smyslu spolupráce s cílem tvořit a stvořit? Stvořit Něco, co zde ještě nikdy nebylo? Šlo by o Novou a harmonickou bytost, která má díky této své prvotní a zcela tvořivé zkušenosti, převzatou od svých stvořitelů – sebevědomých a tmou nezatížených rodičů -, v sobě zakódováno, že může neomezeně tvořit a žít v harmonii a neomezeně spolupracovat se všemi, kdo o spolupráci projeví zájem?

Co by se stalo? Jak bychom vypadali jako civilizace?

Ano, nastínil jsem zde vizi dokonalého lidství. Moji vizi snílka. Vycházející z Eticky čistých a tmou minulosti nezatížených rodičů. Tak toto můžeme být my. Lidé. Člověk s velkým Č. Harmonická osobnost, která by díky výše popsanému v sobě měla 100% nezdevastovanou Etiku. Etiku, kterou likvidujeme jen tím, jak jsme systémovou tmou – zlem – nuceni k početí, i výchově nově příchozího plodu a jeho vstupu do tohoto světa tmy.

Nyní Vám opět mohu položit otázky:

Co myslíte?

Je to, co jsem napsal o vědomém početí, reálná cesta, jak se vymanit z tenat tmy-zla? ¨

Můžeme s nastavením, jak jej dnes máme, díky zatížením, které jsme přijali od našich rodičů a jejich rodičů (aniž bychom jim nyní cokoliv vyčítali anebo je jakkoliv odsuzovali a to vč. sebe sama proto, že toto nikdo z nás nevěděl a nikdo z nás k tomuto závěru nebyl tmou veden) změnit své chování a bytí v této přítomnosti?

Můžeme s tak zdevastovanou psychikou a cíleně zadupávanou Etikou změnit svět, ve kterém žijeme?

Můžeme, takto postižení a už v základu našeho stvoření nemocní, dát základ nové civilizaci, která by žila v harmonii a dostatku?

Můžeme s takovým nastavením a postižením porazit tmu?

Na první pohled to vypadá, že ne. A sakra. Zase depka. Nebo ne?

Naše postižení a traumata do nás zapsaná našimi stvořiteli a notně podpořená společenskou systémovou tmou, nás přesvědčují o opaku. Vidíme to všude kolem nás. Vše je zbytečné a marné. Nic se změnit nedá a my musíme jen trpět, abychom se skrze utrpení prokousali k Bohu. Jenže toto vše je lež.

Je to jen zástěrka podpůrná berlička pro ty, co chtějí vládnout a ovládat. Jen si uvědomme, že i toto (ovládání) je jen postižení, které převzali od svých stvořitelů-rodičů. Proto jsme stále

utvrzování v tom, že vše, tak jak to je, je v pořádku. Přijali jsme a stále dokola jsme nuceni, tuto veřejně proklamovanou lež přijímat za pravdu.

Demokracie v podobě podvodů, lží, závisti, destrukce, korupce, drancování, stálého ekonomického růstu a likvidace toho druhého se pro nás stalo naprosto normálním, morálním a přirozeným. A to je opět lež jako věž a blud. Nicméně pro nás nějakým způsobem příjemná a hezká. Kdyby ne, už dávno bychom tmu vyměnili za světlo, jehož jsme součástí.

Proto je Světlo v nás nahrazeno tmou. Podporujeme zlo. Jako souputník, co se pošklebuje hloupému a naivnímu Honzovi. Stejně jako on, jdeme nás cestou jednoduchou a krátkou. Cestou boje a násilí páchaném námi samotnými na nás samotných. Kdy si chceme a máme zájem přivlastnit něco, co patří někomu jinému. Světlo, které ten někdo jiný má, protože si myslíme, že nám schází. A bojujeme s ním o ně i přesto, že on sám, o tom že jej má uvnitř sebe, nemá ani tušení.

To my sami si klademe do cesty klacky a pak o ně zakopáváme. Nevidíme a odmítáme vidět naši vlastní nemoc a bezmoc. V domnění, že vše je v pořádku. A proč?

Odpověď najdete v už dopsaném a kratším pokračování tohoto článku.

Hezké dny příští Vám všem – Světlům – přeje

V. Suchý v. r.

P.S. Ještě jednou se omlouvám, že mi ujela ruka a já musel článek rozdělit J.