Keltové

imbolc3

Poslední dobou se zvedá zájem o kelty. Nedivím se, protože to byl přírodní národ, který byl s přírodou úzce spjatý a přírodu uctíval a respektoval, což naší tzv. vyspělé společnosti fatálně chybí.

Oblasti s vyšším zastoupením mutace G551D genu CFTR

Relativně vysoký výskyt mutace G551D CFTR genu v České republice objektivně prokazuje, že naše populace je mimo jiné i keltského původu.

 

     Keltové na území dnešního Česka

Související informace naleznete také v článku Keltská oppida v Česku.

Západní a jižní Čechy byly součástí keltské pravlasti, jejímž těžištěm byla oblast severních Alp a horního Dunaje. Západní polovinu Čech a také Bavorsko obývaly v6. a 5. století př. n. l. pravděpodobně kmeny, které později vstoupily do historie pod jménem Bójové. V období keltské expanze na přelomu 5. a 4. století př. n. l. se část původního keltského obyvatelstva z území dnešních Čech zúčastnila vojenských tažení přes Alpy do dnešní Itálie a zanechala po sobě částečně vylidněné území. Od počátku 4. století př. n. l. však byly severozápadní a východní Čechy, které dříve tvořily kontaktní zónu s etnickými skupinami Venetů a Ilyrů, postupně obsazovány novým obyvatelstvem přicházejícím patrně ze západní části keltské pravlasti. Od původního obyvatelstva české kotliny patřícího k mohylové kultuře se noví osadníci odlišovali plochými pohřebišti nespálených těl. Pro jejich ztotožnění s Ceasarem uváděnými udatnými válečníky Volky-Tektoságy neeexistují důkazy.[1]

Podle keltského kmene Bojů dostaly české země latinský název Boiohaemum, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l. Po Keltech se zachovaly i další zeměpisné názvy na území Čech – například názvy řek Labe (Albh, Albis – bílá řeka), Vltavy (Vultava – divoká řeka), Ohře (Aga, Agara – řeka, která má rychlý tok), Jizery (Isara – bystrá řeka), pravděpodobně i Mže (Msa), Otavy (Atava) nebo hory Říp (Rif).

V některých oblastech (a dobách) si Keltové stavěli na vyvýšených místech opevněná oppida, což byla desítky hektarů velká ohrazená území s dvorcovou zástavbou a sídlem nobility a kultu na vyvýšených místech. I když oppida nebyla města v plném slova smyslu, můžeme je považovat za jejich předchůdce. V Čechách známe šest jistých oppid: Závist nad ZbraslavíStradonice u BerounaHrazany u Sedlčan, NevěziceTřísov u Českého Krumlova a České Lhotice u Nasavrk, na MoravěStaré Hradisko u Prostějova a Hostýn, snad i Kotouč u Štramberka (u tohoto hradiště není jisté, zda nemohlo náležet púchovské kultuře, ověření však již není možné, neboť lokalita byla zničena vápencovým lomem). Keltského původu je patrně také horské opevněné hradiště u města Sušice, známé pod označením Hradiště na Sedle a nížinné sídliště Šutyrova studánka v katastru Kopřivnice. V nejúrodnějších, hustě osídlených částech Boiohaema, v Polabí a v podhůří Krušných hor, se během 2. století př. n. l. přeměnilo několik výhodně situovaných míst ve specifické osady, které představovaly jakási emporia, ke vzniku oppid zde však nedošlo.[1]Typickým příkladem takového osídlení je rozsáhlé hradiště na vrcholu Přerovské hůry u středočeského Přerova nad Labem.

 

Několik odkazů k tématu Keltů:

Bratrstvo Keltů

logo_bk

 

 

Prezentace keltského dědictví BOII 

boii

 

 

 

Nejdůležitější Keltské svátky:

 

 

IMBOLC – hromnice

imbolc29

Imbolc je jeden ze čtyř hlavních svátků irského kalendáře slavený Gaely a některými jinými keltskými kulturami, odehrává se na počátku února nebo při prvních známkách začínajícího jara. Nejčastěji je slaven 2. února, tedy mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Původně byl zasvěcen bohyni Brigid, v křesťanskédobě byl přijat jako den sv. Brigidy. V Skotsku je tento svátek znám také jako Là Fhèill Brìghde, v Irsku jako Lá Fhéile Bríde a ve Walesu jako Gŵyl Fair. Ve stejný den je slaven křesťanský svátek Hromnice.

Imbolc je také tradičním časem předpovídání počasí. Důležitou součástí svátku je oheň a očištění.

 

BELTAINE – velikonoce

Beltaine3

Oslavuje příchod jara a tepla, zrození a lidé se připravují na to, že budou po zimě zase hospodařit na poli. Slaví se tedy jako protipól Samhainu (Halloweenu), přesně po půl roce.

Tento svátek je spjatý s bohem Belenem a také s ohněm. Beltine v překladů znamená zářící oheň či Belenův oheň. Zapalovaly se velké ohně a oheň symbolicky očistil lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně na návrších měly také ochranný smysl. Ohně v domácích krbech se uhasily a zapálily se nové.

V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje.

 

LAUGHNASADHT – tento se vymyká a nebyl přioděn, ale odsunut

lughnasadht

Lughnasadh byl jednou ze čtyř hlavních keltských slavností, mezi které patřily také Imbolc na začátku února, Beltine na přelomu dubna a května a Samhain na přelomu října a listopadu.

Lughnasadh oslavoval začátek sklizně. Lidé se scházeli se vzdáleným příbuzenstvem, konaly se trhy i koňské závody. V Irsku bylo oblíbené „manželství na zkoušku“, také se často nechal připouštět dobytek, tyto dny byly dobou plodnosti.

Lughnasadh má být započat samotným bohem Lughem, jakožto pohřební hostina na paměť jeho nevlastní matky Tailtiu, která zemřela vyčerpáním krátce po zúrodnění irských plání.

 

SAMHAIN – památka zesnulých

samhain

Samhain (čti „sauəň“) (ze staroirského samain) je název keltského svátku, který se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu. Ve starém keltském kalendáři se tímto slovem označoval také měsíc listopad, přesněji řečeno první tři týdny tohoto měsíce. Ve skotské gaelštině se tento svátek píše jako Samhainn nebo Samhuinn, kdežto listopad jako an t-Samhain. V galském kalendáři z Coligny z 1. stol. př. n. l. je Samhain uveden jako Samonios.

Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou), pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Když byla na začátku 1. stol. n. l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky, a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody. K symbolům Samhainu přibylo obilí a ovoce.

 

 



2 Responses to Keltové

  1. Avatar Pavel Blaheta
    Pavel Blaheta says:

    Chtěl bych poznamenat, že keltský Bůh Belen je zřejmě totožný se Slovanským bohem Velenem. Takže je klidně možné, že tzv. Keltové byli jen jednou z větví slovanských kmenů v Evropě.

    • Avatar admin
      admin says:

      Můj názor je stejný. Máme velmi dobré předky a měli by sme si tho vážit a ne se krčit v koutě a třást se před anglosasy a germány. Máme na víc.